Bristolský večer

Ohnivý kotouč zapadajicího slunce
Se potácí mezi stromy a řve: Vpřed!
Šustivá armáda pĕšího listí
Se vrhá na zteč
Modravé hradby mraků

Postarší strejda plachtí nad stromy,
Konec špagátu v zaťatých zubech
Vítr napíná siločáry gravitatce
A chodci jdou
Vychýleni
Dopředu, dozadu
Doprava, doleva
Nahoru, dolu

Slunce v agonii
Ječí: Vpřed!
A listí útočí.
Zběsile
Nemilosrdně
Marně...

Do nastalého ticha
Nepřítel vybubnovává vítězství

       (... ta vlídná ruka deště ...)

Ulice proměněné v houbařský ráj
Čtvernozí brouci
Si to čvachtají po asfaltce
A kameny města
Začínají fosforeskovat

Až pojednou se mraky rozestoupí,
A uprostřed lze vidět slunce
V posledním tažení
Už ani nechroptí

A přece
V tom definitivním okamžiku
Posledním pohybem ruky
Kdysi tak královské
Ještě stačí stvořit
Alespoň náznak
Toho kulatého sedmibarevného nesmyslu
Jen tak

A pak už je jen tma
A světélkujicí město

(Nov 1970)

To the Czech poems page
To the Mipmip home page
Feel free to leave a comment!
Mike Arnautov (22 April 2017)