Meditace
Tak jako se za úsvitu probouzí vláha ukrytá ve vzduchu,
A sestupuje do trávy, aby Slunce mohlo být uvítáno tisícem světel,
Tak jako za letních večerů uléha vítr,
A nesmírný klid nadcházejicí noci ztišuje vše kromě oblak
následujicích Slunce,
Tak jako požár měsíce vycházejicího nad lesem se mění v chladivé
stříbro úplňku,
(A vlkodlaci se zalykají krutou rozkoší proměny),
Tak zde, na břehu řeky řek, krotím svou neklidnou smečku,
A učím se naslouchat.
Avšak za letních večerů modravá mlha stoupá nad loukou,
Měsíce ubývá, a má smečka, snad větříce kořist, se rozprchla do
tmy.
Jen vítr trvá, a v neklidných závanech prochvívajicích mým tělem,
Přináší úryvky slov, jež snad kdosi promlouvá na druhém břehu.
|